Historie obce

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1274.

Osobnosti se vztahem k obci Miřetice

Hrob Karla FilipaKarel Filip (1808 – 1855)

hudební pedagog

Karel Filip má v Miřeticích vedle kapličky pomník, přenesený sem ze zdislavického hřbitova. Dvojitý kříže na pomníku pochází z bývalé miřetické kaple (1852 – 1939). Nápis na náhrobku:

„KAREL FILIP, Profesor v konservatorium a spoluoud hudebního zboru národního divadla v Pestu, narozen v Miřeticích, 11. břez. 1808, + 26. břez. 1855.

Blaho zvěčnělé duši jeho.

Pomník tento zřízen nákladem dotčeného zboru.“

Filipovi v Miřeticích č. 1 bydleli na Vršku za Vondráčkovými, na jejich dnešní zahradě. Karel měl sourozence Tomáše Filipa (1810), Annu (1812), Františku (1815), Kateřinu (1818) a Jakuba (1821). Další osudy rodu zatím nebyly zmapovány.

Václav Vošický (1870 – asi 1950)

kněz

Pocházel z Miřetic u Vlašimi č.p. 7 (arcidiecéze pražská)

Vysvěcen byl v Litoměřicích 1897 a byl ustanoven kaplanem v Dolním Jiřetíně.

Koncem 19. století sloužil mše sv. i v Miřeticích a ve Chmelné.

Další zápisy o jeho působení z Českobudějovické diecéze, kde působil:

  • Čížová, capellanus, hosp. 8.7.1901
  • Drahenice, administr. Interc. 1.10.1912
  • ibid., Parochus 1.2.1913
  • Černívsko, Parochus, 1.7.1916
  • Notarius episc., 25.7.1921
  • Po roce 1945 žil v Arnolticích u Děčína

Jeho další osudy nejsou známy.

Odkazuje na něho obraz v miřetické kapli.

Vladimír VondráčekVladimír Vondráček (1895 – 1978)

psychiatr

Prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc. (1895–1978) byl přední český psychiatr. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů české lékařské psychologie, psychofarmakologie, dietetiky a psychiatrické sexuologie.

Kromě toho byl významným popularizátorem psychiatrie a souvisejících věd a zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života.

Je autorem asi 225 studií a knih, z nichž zřejmě nejznámější je jeho práce Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, za pozornost stojí také jeho třídílné Paměti, ve kterých také zmiňuje Miřetice, odkud rodem pocházel.

Je mu připisováno množství humorných příhod a bonmotů, např.:

  • Padesátka je věk, kdy se člověk v poměrném mládí dožívá úctyhodného stáří.
  • Zkoušel jsem lék na nejlevnějším pokusném zvířeti, totiž na sobě.
  • Lázně? Nejsem natolik zdráv, abych mohl absolvovat celý lázeňský režim.
  • Na svých 65. narozeninách prohlásil: „Stáří má mnoho předností…“, pak následovala pauza, která trvala jen patnáct vteřin, ale zdála se čtvrthodinová. Po ní si řečník odkašlal a pravil: „Momentálně si ale na žádnou nevzpomínám.“
  • Někteří lékaři slouží lidem, někteří lidu, někteří lidstvu, někteří člověku. Já se dám léčit raději od těch posledně jmenovaných.

(Více na internetu)

Jaroslav Ptáček (1928 – 2016)Jaroslav Ptáček

kněz

Jaroslav Ptáček OCr (5.4.1928 – 15.11.2016)

Osobní arciděkan, čestný komendátor Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, nositel papežského vyznamenání Pro ecclesia et pontifice.

Narodil se v Miřeticích u Vlašimi v selské rodině. Studoval v Praze na Arcibiskupském gymnáziu, studium dokončil na Jiráskově gymnasiu v Praze v roce 1947. Byl přijat do kněžského semináře v Praze-Dejvicích, vystudoval Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a dne 29. června 1951 přijal v katedrále v Praze kněžské svěcení. Bylo to v době, kdy vládnoucí komunistická strana pořádala tažení proti katolické církvi a víře vůbec.

Po dokončení studií byl v roce 1952 ustanoven administrátorem v Neveklově a v Maršovicích. Pro tlaky ze strany místní samosprávy v Neveklově musel odejít do Svojšic u Kolína.  Poté působil od roku 1955 v Radnicích u Rokycan a od roku 1977 v nedalekém Zbiroze.

Odtud odešel za ne zcela snadných okolností v roce 1986 (tedy ve svých 58 letech) na faru v Unhošti u Kladna.

Dne 28. 3. 1988 byl jmenován osobním arciděkanem. Po sametové revoluci se zasloužil o obnovení tradice svatováclavských poutí na Budeč. 3. národní pouť na Budči v září 1992 patřila díky přítomným osobnostem k nejvýznamnějším (nuncius Mons. Coppa, premiér Klaus a rektor UK Radim Palouš).

V letech 1991 – 1996 byl Jaroslav Ptáček okrskovým vikářem kladenského vikariátu. Od roku 1989 se podílel na založení a činnosti křesťanské humanitární organizace Concordia. Pečoval o duchovní stránku pietního místa v Lidicích a podílel se na založení tamějšího ekumenického střediska sociálních služeb Oáza. Dále pečoval o obnovu a rozvinutí odkazu významných míst našich dějin – Budče a Tetína. Byl propagátorem poutí na Hrádek u Vlašimi, Hájek u Prahy a na Žlábek u Bratronic. Pečoval o kapli ve Velké Dobré. Byl neúnavným šiřitelem úcty k národním patronům, zejména k sv. Anežce České. Napsal  dvě publikace: Křížová cesta se sv. Anežkou Českou a Novéna ke sv. Anežce České.

V roce 1990 vstoupil do Řádu křižovníků s červenou hvězdou a o čtyři roky později, 22. 9. 1994,  složil slavné řeholní sliby. Od roku 2008 působil jako administrátor farnosti u hlavního řádového kostela sv. Františka z Assisi v Praze na Starém Městě (přímo u Karlova mostu) a jako novicmistr a představený noviců a kleriků tohoto řádu.

Dne 25. 11. 2015 mu bylo za celoživotní obětavou pastorační službu a za mimořádné zásluhy v Rytířském řádu křížovníků uděleno papežské vyznamenání Pro ecclesia et pontifice.

června 2016 oslavil 65 let svého kněžství. Byl také v kontaktu se svými příbuznými a přáteli na Vlašimsku a rád v našem kraji také slavil mše svaté.

Při své kněžské službě se řídil větou svého spirituála ze semináře, pozdějšího biskupa Mons. Jana Lebedy: Jenom lidé vnitřně bohatí, duše opravdu knížecí, jsou pravými dárci a rozsévači úrod, které neklamou.